Z Bruselu do Prahy! Národní galerie Praha uvede v Malé dvoraně Veletržního paláce výstavní projekt Květinová unie, původně realizovaný u příležitosti českého předsednictví v Radě Evropské unie v Bruselu, kde ho vidělo 85 000 návštěvníků. Projekt připravený skupinou devíti mladých českých umělců, textilních designerů a grafiků, akcentuje potřebu dialogu, péče o druhé a o naše životní prostředí. Jeho cílem je prezentovat český vztah k přírodě a zdůraznit zásadní témata, ať už se jedná o bezpečnostní otázky nebo propagaci unijních hodnot v zemích východní Evropy. Výstava je otevřena od 10.2. do 7.5.2023, vstup je zdarma.
Devět mladých českých umělců a designerů vyzdobilo při příležitosti loňského předsednictví České republiky dvě budovy Rady Evropské unie v Bruselu – Justus Lipsius a Europa Building. Skupina se rozhodla svou prací vyjádřit hodnoty, které pro ni Evropská unie zosobňuje. Spíše než prezentaci České republiky se věnovala myšlence evropanství. Společnou kampaň i individuální intervence spojuje představa společenství květů vyrůstajících z jedné země, podtrhující zároveň ekologickou problematiku.
Všechna díla byla vytvořena na míru a dle specifik administrativních a reprezentativních budov Evropské rady. Spíše než o výstavu jde o vstup výtvarného umění do politického a symbolického prostoru. Ten zaplnily ručně tkané tapiserie vytvořené z textilního odpadu, zčásti nový a zčásti upcyklovaný nábytek kultovní české značky TON, přeměněný do tvarů a podob oživlé prorůstající flóry, krátké filmy a videa, ale i 12 koberců, jež jsou alegorickým pojetím oficiální vlajky EU.
Projekt ukazuje, že ekologické nemusí nutně znamenat méně atraktivní. Imperativ udržitelnosti se propsal do všech úrovní výstavy, nejen do obsahu, ale i do výroby. Vnesení rukodělných forem do reprezentativního prostoru budov Evropské rady také upozornilo na snahu o překonání uznávaných hranic mezi výtvarným a užitým uměním.
„Na prezentaci jsme pracovali více než rok a snažili se, aby byla zároveň kolektivní i individuální, aby se v ní stíraly hranice mezi uměním a něčím použitelným, tak jako mezi svobodným uměleckým vyjádřením a službě společným ideálům, kterým věříme,“ vysvětluje Michal Novotný, ředitel Sbírky moderního a současného umění NGP.
„Jsme hrdí na to, že v minulém roce galerie sama nebo ve spolupráci připravila pět výstav v zahraničí, z toho dvě v Bruselu, dvě v Paříži a jednu v Hamburku. Takový počet a význam zahraničních projektů zažila naše instituce ve své historii úplně poprvé. V Bruselu Květinovou unii vidělo 85 000 návštěvníků a měli jsme na ni pozitivní ohlasy. Je skvělé, že ji návštěvníci nyní uvidí u nás“, doplňuje generální ředitelka NGP Alicja Knast.
JAN BROŽ – Květinová unie, květinové spojení
Hlavním symbolem předsednictví se stal věneček dvanácti léčivých rostlin na ekologicky vyrobeném koberci. Ten byl umístěn na podlaze hlavního prostoru atria budovy, v níž se odehrávají samotná zasedání Rady. Prostor se proto opakovaně zcela vyklízí, což podlahová kresba umožňuje.
Vití věnců je starobylý obyčej, a to nejen slovanský. Umělci se rozhodli nahradit kruh dvanácti zlatých hvězd z vlajky Evropské unie věnečkem dvanácti léčivých květů z různých regionů Evropy. Stonky jednotlivých květů se vzájemně proplétají a vytvářejí stále pevnější svazek, symbolizujícím evropskou sounáležitost různých regionů. Jednotu, která se nevylučuje s lokální identitou, folklorem a tradicí. Ze žhnoucích hvězd na vzdálené obloze se motiv přetransformoval do květinového společenství bzučící letní louky.
Metafora věnečku míří i k českému národu, často tak skeptickému k velkým ideám přicházejícím zvenčí. Nahrazení vzdálených hvězd květinami je gestem, které má Čechům srozumitelně zprostředkovat evropskou myšlenku „jednoty v rozmanitosti“. Má jim také pomoci přiblížit téma ekologie, a to i prostřednictvím našeho vřelého a pozitivního vztahu k přírodě.
Věneček, který do vody házely dospívající dívky, apeluje na zodpovědnost naší země spjatou s pomyslným dosažením dospělosti. Česká republika letos oslavila 18. výročí vstupu do Evropské unie. Václav Havel spolu s dalšími signatáři Charty 77 již v roce 1985 v takzvané Pražské výzvě vybízel k evropskému sjednocení a hovořil o Evropě ukotvené na společném duchovním základě. Stejně tak se zmiňoval o nutnosti obětovat část svého soukromého štěstí ve prospěch vyšších ideálů a upozorňoval na zhoršující se stav životního prostředí. Opakoval také, že pouze duch evropanství může zbavit českou společnost strachu z druhých.
BARBORA FASTROVÁ & JOHANA POŠOVÁ – Vzkvétání textilního odpadu
Motiv propojení se objevuje i v rozměrné tapiserii, kterou pro prostor tiskových konferencí v budově Europa připravily Barbora Fastrová a Johana Pošová. Tapiserie, ručně utkaná během intenzívní šestiměsíční práce, zobrazuje výpravným způsobem proces recyklace plastových lahví do textilního vlákna. Látky použité pro tkaní pocházejí z druhé ruky a z továren, kde by byly pod označením zbytkového materiálu zlikvidovány. Práce spočívala ve stříhání a splétání proužků látky.
Výjev propsaný do tkaniny ilustruje nejen její samotný vznik, ale také metamorfózu mezi člověkem, rostlinou a odpadem. Do námětu vnesly autorky i jejich osobní aktuální téma mateřství, a to i v alegorickém smyslu matky země, která dává život. Dílo s jeho rukodělnou, domácky nedokonalou estetikou vytváří záměrně funkční kontrast k čistému, odosobněnému prostoru reprezentativní haly.
Morfující nábytek
Židle, stoly a stoličky, jež tvořily vybavení vnitřních zasedacích a čekacích, ale také reprezentativních prostor (tzv. prezidentský salonek) Rady, jsou upravenými kusy starého a nového nábytku z ohýbaného dřeva. Ten je v Čechách všudypřítomný nejen napříč domácnostmi, ale i ve veřejných prostorách. Zčásti nový a zčásti z bazarů upcyklovaný nábytek ve spojení s odpadem z tovární výroby se mění do tvarů a podob oživlé prorůstající flóry. Autorky k sobě skládají různorodé kusy jako jednotlivé dílky puzzle, což evokuje vzájemnou provázanost i nutnost dialogu. Atypická skládačka je dovršena novým čalouněním – látkami utkanými unikátní českou technikou art protis pod značkou Overall Office. Ta umožňuje kolážově kombinovat různé tvary do jedné vrstvy látky.
Autorky si pohrávají i s hranicí mezi funkčním nábytkem a uměním. Některé kusy si stále udržují funkci pohodlného sezení, jiné se díky prorůstání organických tvarů stávají již jen objekty k obdivu. Jednotlivé tvary zároveň podněcují a někdy i vynucují fyzickou blízkost a bezprostřední kontakt.
JAKUB CHOMA – Nenáhodná spojení
Jakub Choma pro svou práci využil prostory, které v budově Rady slouží jako čekárna pro návštěvy. Inspirací mu byl motiv „meeting stone“, virtuální monolitický objekt ze počítačové hry. Tyto kameny ve hře slouží ke svolávání klanu, k teleportaci spoluhráčů na místo před monolitem. Choma zkoumá téma vztahu člověka a předmětů, které vytvářejí základnu, platformu k setkávání se a sdílení situací. Takovým objektem je ostatně celá budova Evropské rady. Dílo je tak bodem poskytujícím náhodným skupinám návštěvníků prostor pro nezávaznou lidskou komunikaci, společný obdiv nebo zastavení se v úvaze na sdílené téma.
Hlavní objekt připomínající monolit a přesahující odhadovanou výšku průměrného návštěvníka je vyroben zčásti z přírodního korku a symbolizuje různé vrstvy lidské kultury. Přilehlá knihovna, informační kiosek a lavičky na sezení vznikla ve spolupráci Tomáše Kocky Juska s Alex Selmeci . V různých materiálech a formách propojují a proměňují faktické informace o výstavě i nesouvisející obrazy, které jsou s kampaní symbolicky spjaté. Autor v instalaci pracuje s metaforou klíčení a prorůstání škvírami a spárami, která odráží politickou angažovanost stejně jako apel na zpytování svědomí.
Lavičky mají formu záhybu, který může zachytávat drobnosti vypadlé z kapes a jehož tvar připomíná klíček semínka zvedajícího se z půdy.
JAKUB JANSA – Ceremonie slavnostního otevření
Film Jakuba Jansy přejímá téma květin a jejich role při diplomatických ceremoniích a spojuje je s rolí umění. Ptá se, zda jsou pouhou pasivní dekorací, nebo se mohou stát více aktivním činitelem politického rozhodování. Hlavní postava – celerista, hybrid člověka a zeleniny, je zároveň alter egem umělce a otázkou, může-li svým uměním něco změnit. Celer je českou národní zeleninou, která není atraktivní a módní jako brokolice, kadeřávek nebo exotické avokádo. Do postavy se tedy promítá i symbolika méněcennosti malého středoevropského národa.
První část videa tvoří ironický a místy útočný projev celeristy ke květinám. V druhé části se postava vědmy snaží pozitivním myšlením květiny aktivizovat. Práce je otevřenou poctou několika dílům umělecké historie, jako jsou například Svatba se Zemí od Annie Sprinkle, Výuka abecedy rostlin od Johna Baldessariho či série fotografií od Taryn Simon zachycující kytice stojící na stolech během důležitých politických jednání.
VALENTÝNA JANŮ – Dualismus → dilema → iluze?
Valentýna Janů si ve svém experimentálním filmu pohrává s tématem dilematu způsobeného současným rozrušováním hranic mezi různými dualismy, jako jsou soukromé a veřejné, individuální a globální, performance a autenticita či naděje a skepse. Situacemi zobrazenými ve filmu prostupuje ambivalence a náhlá nutnost vymezovat se a rychle rozhodovat. Postavy ve filmu jsou neustále vystaveny hodnotícímu zraku světa, fiktivním divákům televizních zpráv nebo baletního představení či skutečnému filmovému publiku.
Na začátku filmu je moderátorka při cestě domů rozkvetlým parkem donucena k náhlému televiznímu vstupu. Střední část představuje podivnou schůzku mileneckého páru v Maroldově panoramatu, kde se na pozadí válečného výjevu proměňuje dynamika mezi oběma postavami.
Závěrečná scéna se odehrává na jevišti s tanečníkem představujícím znavenou labuť, která se nemůže rozhodnout, jak její příběh skončí. Labutí jezero, balet interpretovaný tanečními soubory po celém světě, je znám svým nejasným závěrem.
MARTIN KOHOUT – Společný směr zdánlivě cizích osob
Dvě 3D animace Martina Kohouta v prostoru Evropské rady umístěné v hlavních průchozích prostorách působily jako uvítání kolemjdoucích a zároveň odrážely téma náhodně vzniklé skupiny, která se stává kolektivem.
První video sleduje skupinu květů plujících na hladině, kde občas vytvoří kruh odkazující na ústřední motiv celého projektu – symbol Evropské unie. Houpající se květy působí až meditativně a nakonec se pod vodou spletou ve věnec.
Druhé video, vytvořené společně s kyjevským animátorem Jurijem Kudrykem, sleduje formálně stylizovaný dav kráčející společně před kamerou. Záběr oživují mikroakce. Někteří lidé jdou pomaleji, jiní rychleji, někdo se občas ohlédne, další telefonují. Jdou odhodlaně, ale bez spěchu a s neznámým cílem. Téma pochodu vyjadřuje spontánní akt sounáležitosti, vyjádření názoru neagresivním tělesným pohybem. Vychází ze situací, kdy i mezi téměř neznámými nebo zcela cizími lidmi vznikne silné pouto dané kontextem a atmosférou. Inspirace pochází nejen z pochodů a protestů běžných lidí, ale například i z demonstrativního odchodu diplomatů při videoprojevu Sergeje Lavrova na zasedání OSN na začátku okupace Ukrajiny.
OVERALL OFFICE – Neformálnost ve světě květin
Karolína Juříková a Kristýna Nováková prostupují jménem slow fashion značky Overall Office vícero částmi projektu v podobě oděvů a textilií, které se barevně i tvarově inspirují rozmanitou říší květin.
Ve videu Jakuba Jansy se státnický šatník prolíná s fyziognomií květin a z obou světů si vybírá jejich nejzásadnější znaky. Politická formálnost se kombinuje s přírodní rozjíveností, ale i jednoduchou naivní papundeklovostí dětských televizních pořadů.
Druhý oděvní vstup Overall Office míří do videa Valentýny Janů, aby propojil oděvní a květinový svět jako leitmotiv všech tří částí filmu, ale také kostýmů a kulis jednotlivých scén. Kabát s květy růží splývá s petřínskou růžovou zahradou, červené sako hlasatelky je parafrází formálního moderátorského oděvu. Je vytvořené unikátní československou technikou art protis, používanou obvykle pro tvorbu netkaných nástěnných koberců.
Technika se promítá také do nábytků a objektů dvojice Pošová & Fastrová inspirovaných poněkud monotónními oděvy jako jsou košile, saka i kravaty, oblékané v Evropském parlamentu, Ty se proměnily do podoby svéhlavých květů. Značka tak vysílá pozitivní zprávu v podobě skryté naděje pro životní prostředí, denně výrazně negativně ovlivněné právě výrobou nového oblečení ve fast fashion prostředí.
Národní galerie Praha, Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47, 170 00 Praha 7.
Foto: NGP
